Petr Přendík: Nádraží Vítkovice prošlo očistou
Nádraží Vítkovice prošlo očistou. Největší za poslední léta. Minulý víkend se několik nadšenců architektury výpravní budovy nádraží Ostrava-Vítkovice dalo do čištění jejího interiéru. I když nebylo vyčištěno vše, i tak interiér přišel o kilogramy nánosů prachu, špíny a graffiti. Položení základního kamene nádražní budovy Ostrava-Vítkovice se uskutečnilo počátkem října 1964. Budova byla slavnostně otevřena 26. května 1967.Centrem nádraží je výpravní hala o úctyhodných rozměrech 33 x 39 m. Výška stropu činí 11 m. V přízemí haly se nacházely původně pokladny s jízdenkami, pokladny s jízdními řády, obchody, toalety, úschovna zavazadel, telefon a další. Po dnes již zazděném schodišti se dalo vystoupat do galerie, na níž se nacházela na jedné straně čekárna, na druhé pak bufet a restaurace. Dnes se v přízemí nachází trafika a potraviny, funguje jedna pokladna. Schodiště do galerie je již několik let zazděno. Vstup do galerie z nadchodu slouží jako pánská toaleta, prostorem se line pach moči. Budova a její výzdoba je výrazně ovlivněna bruselským stylem. 30. listopadu 2010 bylo nádraží prohlášeno za kulturní památku. Proti tomu se ohradily České dráhy a již 4. dubna 2011 byla stavba ze seznamu kulturních památek vyňata. Poté se proti tomuto rozhodnutí postavil NPÚ a od té doby je řízení pozastaveno. Budova mezitím chátrá, její stěny, obložení i podlahy jsou počmárány a posprejovány, do budovy na několika místech zatéká. Hlavní vchod do budovy je uzavřen (kvůli padajícím skleněným výplním průčelí), příchod k pokladnám je bočním vstupem. Majitel se o budovu nějak vzorně nestará. Nedávno zrekonstruoval prostory zázemí pokladních, které prodávají jízdenky cestujícím; průběžně nahrazuje rozbité skleněné výplně dřevotřískovými deskami. Očima cestujících nelze vidět jiných zásahů. Ještě před dvěma měsíci byl interiér nádraží značně znečištěný. Pak se mi v hlavě zrodil nápad –co tak interiér očistit vlastními silami? K mé myšlence se přidala má spolužačka z Ostravské univerzity, Kateřina Neumannová. Jednoho dne jsme zkusili odstranit pár graffiti z keramických obkladů – a vskutku to šlo celkem lehce. Začali jsme přemýšlet nad akcí, při níž by se vyčistil interiér nádraží rukami dobrovolníků. Majitel budovy nebyl proti, přirozeně. Akci odsouhlasil a neprojevil více zájmu či ochoty. V pátek 9. a v sobotu 10. října přišlo na řadu největší čištění. Na očistu přispělo pár lidí finančně, jiní materiálně a někteří i vlastníma rukama. Zde je potřeba vyznamenat jména tří žen – Dagmar Šuranyi, Petra Blahnová a Kateřina Machalová. Nyní září keramické obložení uvnitř budovy,,novotou“. Graffiti jsou z naprosté většiny obložení pryč. Obklady byly zaneseny také letitou špínou, jež však neodolala náporu šikovných rukou a čistícím prostředkům. Seškrábáno bylo několik desítek, ne-li stovek nálepek. Stěny z přírodního kamene byly rovněž vyčištěny, ne však dokonale. Bude potřeba ještě jedné čistící procedury. Některé z omítnutých stěn byly částečně znovu nabíleny, zmizelo tak několik metrů čtverečních nápisů. Jedna stěna zůstává i nadále silně posprejována. Umyto bylo několik desítek metrů čtverečních skel. Špatně přístupná místa však zůstávají nadále zanesena špínou a barvami. I na ně však brzy dojde.Akce se setkala s ohlasem lidí, kteří v budově pracují či zde provozují živnost. Za ochotu a zapůjčení různých potřeb jim patří velký dík. Naše aktivita budovu staticky nezachrání. Přispěje však k několika tisícům příjemnějších vlakových cest. Cestující nebudou muset, alespoň nějaký čas (neuvádějme se ve falešné nadějevěčné čistoty), procházet silně znečištěnou chodbou. A kdoví – třeba nádraží ještě nějak pomůžeme. V hlavě se mi při čištění zrodil nápad – stálo by za myšlenku ukázat budovu pomocí výstavy v lepším světle minulosti. Třeba ve skleněných výlohách několik let zavřeného občerstvení vedle prodejny jízdenek.
Petr Přendík