Petr Přendík | Zábřežská zahrada věčnosti – archiv bulletinu 4/2017

Nejstarší zábřežský hřbitov se rozkládal kolem dřevěného kostela svatého Marka, který bychom hledali v dnešním Mičanově sadu vedle současného zděného kostela Navštívení Panny Marie. Můžeme předpokládat, že nejstarší zábřežský kostel vznikl po roce 1480, kdy byly jednotlivé části Zábřehu sloučeny Mikulášem Pelkou z Hořovic. O existenci zdejšího hřbitova máme přímou zmínku v dopise ostravského děkana Adama Hynka Oschevia z března 1654. Děkan píše zprávu o tom, že zábřežští v období po třicetileté válce pochovávají na hřbitově své zemřelé sami a sami jim i vyzvánějí. Když byl na počátku 19. století starý dřevěný kostel stržen, byla jeho plocha použita pro rozšíření pohřebiště. Nejstarší mapové zachycení hřbitova máme na císařském otisku stabilního katastru z roku 1833, kde je hřbitov zakreslen uprostřed oploceného elipsovitého půdorysu. Víme, že zde stál i velký kříž a skromný dřevěný domek, snad umrlčí komora. V 80. letech 19. století starý hřbitov přestal postačovat kapacitou hrobových míst a pro nové pohřebiště byly vyhlédnuty obecní pozemky při okresní silnici do Výškovic (mezi dnešními ulicemi Jugoslávská, Karpatská a U Studia), tedy stranou tehdejší zástavby. Žádost o založení hřbitova podepsal 29. listopadu 1888 zábřežský starosta František Hrabovský. Na zřízení hřbitova se od zábřežských rolníků, domkářů i podruhů vybíraly poplatky. Turnus pohřbívání byl stanoven na období dvaceti let. Ale již roku 1898 musel být hřbitov rozšířen, neboť svému účelu v rychle se rozvíjející obci nepostačoval. … více informací na kros_19_web.pdf (krasnaostrava.cz)