Petr Šimíček | Ostrava Ivana Binara – archiv bulletinu 2/2016

Spisovatele a emeritního člena Okrašlovacího spolku za krásnou Ostravu zpovídal Petr Šimíček Ivane, podstatnou část života jsi prožil v našem městě, Ostrava prochází také tvým literárním dílem. Někdy zřejmě, na povrchu, jindy skrytě, v podzemí. Jaké jsou tvé první vzpomínky na město, do nějž jsi jako kluk přišel? Ano, byl jsem vlastně kluk, když jsem v roce 1959 z Opavy přijel poprvé do Ostravy k dodatečným přijímacím zkouškám na Pedagogický institut. Maturovali jsme tenkrát na jedenáctiletce v sedmnácti. Komunisti z Ostroje, továrny na důlní stroje, kde byl můj otec účetním, nedoporučili, abych studoval na vysoké škole. To nedoporučení je eufemismem pro zákaz. Jenže Pedagogický institut v Ostravě byl nově založená škola a nedostávalo se jí posluchačů, především maskulinních. Pak tam ještě zapůsobila protekce, matčina přítelkyně byla šéfkou katedry tělesné výchovy, potlačila, zákaz se obešel a já jsem byl přijat. Město mě ohromilo svou jinakostí. Z „bílé“, poněkud ospalé Opavy jsem se ocitl v dramatickém, činorodém městě vysokých pecí, těžních věží a hald, s rudou noční oblohou… Opava už mi byla těsná, v Ostravě jsem hned od počátku měl pocit větší svobody. – Přišel jsem, viděl jsem, zůstal jsem. Z našich dřívějších rozhovorů si pamatuji, jak osudy tvé i tehdejší mladé generace ovlivnila uvolněná kulturní atmosféra druhé půle 60. let. Mohl bys dnešním čtenářům přiblížit, v čem byla právě v Ostravě jedinečná? … více informací na kros13_2-2016.pdf (krasnaostrava.cz)