Petra Sasínová, Tomáš Netočný | Poslední noc Johanky z Arku – archiv bulletinu 1/2023

První tajné představení „Poslední noc Johanky z Arku“ hrála Marie Pištěková v roce 1979 na půdě činžáku v Ostravě – Mariánských Horách. Místo meče držela v ruce svíci. Karla VII. a další postavy představovaly dřevěné špalky. Půdu, ze které předtím vynesla všechno harampádí, osvěcovaly svíčky, v jejichž záři Marie recitovala: „Nejmocnější je ten, kdo ví, co je láska. A Bůh je láska nekonečná.“ Atmosféru umocňovala hudba Jeana Michela Jarreho a Johanna Sebastiana Bacha, kterou pouštěla z magneťáku ozdobeného americkou vlajkou.

Domnívala se, že uspořádá jen několik představení pro rodinu a známé z křesťanských kruhů. Nakonec odehrála asi pět set repríz. Johanku hrála v kostelích, na setkáních podzemní církve, v disidentských bytech v Praze, ale také oficiálně třeba v ostravském Divadle hudby.

V poměrech totalitního režimu byla její hra odvážná. Vřele v ní vyznávala víru v boha a diváci vnímali paralelu Francie pod nadvládou Angličanů s Československem okupovaným sovětskou armádou. „Nebála jsem se a věřila, že svatá Johanka své pážátko ochrání. Nakonec mi to opravdu prošlo.“ …

Celý text si můžete přečíst v čísle bulletinu Krásná Ostrava 1/2023 ZDE >>