Premiérová výstava o díle architekta Alfreda Neumanna
Vůbec první výstava o díle významného českého architekta Alfreda Neumanna, který proslul zejména svymi izraelskými realizacemi, bude zahájena 2. dubna v 17:00 v ostravském Domě umění. Výstavu připravil kurátorský tandem Jaroslav Němec a Tadeáš Goryczka, kteří již několik let přivážejí do Ostravy pod křídly spolku Kabinet architektury mimořádné architektonické výstavy a stojí i za festivalem Archikultura, jehož další ročník bude 2. dubna rovněž zahájen.
Architekt Alfred Neumann (1900- 1968) byl významnym českým architektem, jenž působil zejména v Izraeli a jeho navýsost originální architektura stála stranou kánonu tzv. mezinárodního stylu tehdejší doby: vyhnul se funkcionalistickému a ortogonálnímu výrazu a rozhodl se pro geometrii mnohostěnů, u níž se tradiční architektonické zásady prolínají s novými výrazovými způsoby. Díky jedinečným ukázkám jeho nejproslulejších staveb vnáší výstava světlo do Neumannovy expresivní architektury a metodologie designu. Vypráví různými prostředky o Neumannově architektuře a představuje dosud nezveřejněné fotografie, architektonické výkresy a modely ve velkém i menším měřítku, které byly zhotoveny zvlášť pro tuto příležitost. V galerii budou zbudovány čtyři prostorové modely v životní velikosti podle Neumannových nejproslulejších projektů, takže návštěvníci jimi budou moci procházet a získávat vlastní autentický dojem z jeho architektonických geometrií a prostorů. Architektonické modely v menším měřítku týchž budov poskytnou ve své úplnosti kontext prostorových modelů v životní velikosti a doloží, jak Neumann pracoval vyváženě s měřítky a prvky, aby mohl ve svých návrzích vytvářet unifikovaná schémata. Výstavu doplňuje Neumannova osobní korespondence, fotografie, malby a skici. Stejnou měrou je zastoupena historická dokumentace i rekonstruované architektonické prvky v prostoru, aby se návštěvníkovi poskytla jak informace o Neumannově architektuře, tak jakýsi autentický prožitek.
Alfred Neumann – životopis (zdroj Wikipedie)
Narodil se ve Vídni a v deseti letech se spolu s rodinou přestěhoval do Brna, kde jeho otec provozoval stolařskou dílnu. Po studiu na německé státní průmyslové škole nastoupil po vzniku Československa na Německé vysoké škole technické v Brně. V roce 1922 byl přijat na vídeňskou Akademii, kde studoval pod vedením Petera Behrense. Po ukončení studií se ve 20. letech věnoval návrhům nábytku a následně i staveb, a to v Paříži (1925), Alžírsku (1928–1929) a krátce též v Jihoafrické republice. Během druhé světové války byl pro svůj židovský původ deportován do koncentračního tábora Terezín. Podařilo se mu přežít a vrátil se do Brna. O tom co za válka zažil se však nikdy nikomu nesvěřil. Roku 1947 reprezentoval Československo na srazu Congrès International d’Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru. Po únoru 1948 emigroval do Izraele, kde žil a působil až do roku 1965.
Do Izraele připlul v roce 1949 a nastoupil do ateliéru k architektu Richardu Kaufmannovi. V letech 1950 až 1953 působil v Ústavu pro územní plánování. Vytvořil tehdy mimo jiné urbanistický plán města Bejt Šemeš. V roce 1952 začal učit na Izraelském technologickém institutu, známém jako Technion, v severoizraelské Haifě, kde se posléze stal děkanemfakulty architektury. Roku 1953 se opět zúčastnil srazu CIAM, tentokráte ve francouzském Aix-en-Provence, kde reprezentoval Izrael. V roce 1958 se vydal na cestu kolem světa, aby nalezl nové inspirace. O rok později založil vlastní architektonický ateliér, do něhož přizval dva své žáky z Technionu: Cvi Heckera a Eldara Šarona. Společně vyhráli mimo jiné soutěž na návrh budovy radnice ve městě Bat Jam. V letech 1961 až 1963 probíhala, souběžně s realizací projektu arabského města Ajn Rafa, výstavba nájemního domu Dubiner v Ramat Ganu dle návrhu Neumannova ateliéru.
Přímo v Haifě na Technionu Neumann společně s Heckerem realizoval budovu mechanických dílen strojní fakulty, známou jako Danzigerův dům. Vedení strojní fakulty však se stavbou nebylo spokojeno, chtělo architekty odvolat a výstavbu zastavit. Nakonec kvůli neustálým průtahům výstavby došlo i na soudní spor, kdy Neumann zažaloval rektora Technionu. Soud však prohrál a v roce 1965 se rozhodl z Technionu i Izraele odejít. Neumannovým posledním projektem, který započal ještě před konfliktem v Haifě, byla ústřední důstojnická škola v Micpe Ramon. Dokončení se dočkala až v roce 1969, tedy rok po Neumannově smrti. Její součástí je mimo jiné unikátní budova synagogy.
Mezitím Neumann ve svých šedesáti pěti letech z Izraele odešel a přestěhoval se do Kanady, kde začal učit na univerzitě Laval v Québecu. Podruhé se oženil, se svou bývalou studentkou, a narodilo se mu dítě. V roce 1968 však zemřel na rakovinu plic, kterou si způsobil silným kouřením.