Radovan Lipus | Vzpomínka na Marka Pivovara – archiv bulletinu 1/2021

Marek Pivovar. Narozen v Brně. Hrdý starobělský chachar plně volbou i rozhodnutím. Nic mě nepřinutí myslet na něj v minulém čase, i když všeobecně zdá se, že právě toulá se někde vesmírně daleko. Možná právě medituje nad řekou Odrou, jestli nebe na Krétě mělo barvu patřičně hlubokou a modrou či moře bylo příslušně vyhřáté a konejšivé. Myšlenky na Marka jsou víc než živé… Potkali jsme se v srpnu 1989 na Národní divadelní dílně v Šumperku. Měl jsem tam svou třídu, která chtěla poezii, tu tichou scénickou popelku, vzít do tance a hry. Marek byl v žurnalistické třídě Dany Tučkové, pak přišel na chvíli nakukovat k nám. Bystrý, srdečný a zábavný. Pak už jsme o sobě pevně věděli, a byť jiné cesty nám čas na chvíli nadělil, potkali jsme se osudově za pár let ve Zlíně na festivalu Setkání/Stretnutie. Marek tam byl coby redaktor brněnské televize, já jako režisér ostravské činohry. Opět protnuly se naše sny a vize, řekl jsem, že nezbývá mu, než aby nechal už konečně své nudné kriticko-redaktorské hry a sestoupil z posedu mezi zvěř. S Jurajem Deákem, tehdejším šéfem, jsem ho hned na místě seznámil a domluvili se dříve, než bys řekl obuvník čili švec. Tak Marka pohltilo divadlo, ta divoká, krutá a krásná věc. Nastěhovali se s Katkou do Staré Bělé, do rodinného domku po dědovi, od těch dob žádné vyprávění nebylo by celé, kdyby vedle dětských hraček chyběly tam psí stopy po Duně či po Brunovi, co v zahradě pod jabloněmi navždycky zůstanou. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS32-online-verze.pdf