Renáta Spisarová | Granty: hybná páka kultury národa – archiv bulletinu 1/2013
Jo, mamo, až vyhrajem ve sportce, kupime si letadlo a vyletime nad mraky. (Buty) Jak to vlastně chodí, když je práce, kterou děláte, závislá na úspěchu u grantových komisí? Někdy to vypadá, jako kdyby se jednalo o loterii. Třeba dostanete grant v celé výši žádosti, nebo je to nula. A příčiny jsou naprosto nevyzpytatelné. Můžete mít za sebou tu nejúspěšnější sezónu, a přesto skončíte na nule (viz žádost o grant Svatováclavského hudebního festivalu vloni), nebo můžete dostat nejvyšší vyhodnocení, a přesto se grant smrskne na méně než polovinu toho, oč jste žádali a co jste léta dostávali. Kdo má zkušenost např. s granty Ministerstva kultury, už dobře ví, o čem je řeč. Přístup ke kultuře v České republice je v rámci západní kultury (tedy světa, ke kterému se hlásíme) bezprecedentní. Vzdělané lidi, kteří „žijí“ kulturou a uměním na rozhodujících pozicích, téměř nemáme. Není to úplně naše vina. Vždy si musíme uvědomit, co se zde dělo od roku 1939 do roku 1989. V národě, který je tak početný jako průměrně velké město (např. New York). Systematická likvidace intelektuální vrstvy českého národa nejdřív ze strany německé okupace a později bolševické „normalizace“ se u tak malého národa nespraví za pár let, pokud se spraví vůbec. … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/06/KROS-01-2013-web.pdf