Šavrda v ulicích, šavrdovské okrášlení proluky,komponovaný večer
Přijďte si připomenout Jaromíra Šavrdu, nasprejovat si ho na triko a nebo okrášlit proluku v centru. Pietní vzpomínkou na hřbitově, guerillovým čtením v centru Ostravy, okrášlením proluky na Masarykově náměstí i komponovaným pořadem si spolu s Antikvariátem a klubem Fiducia ve spolupráci s okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu a studenty ostravských gymnázií připomeneme 85 let od narození a 30 let od úmrtí Jaromíra Šavrdy. Akce se koná na den úmrtí Jaromíra Šavrdy – 2. května od 15:00 do 20:00.
► 15.00 Pietní vzpomínka u hrobu na hřbitově v Hrabové
► 15.00–17.00 Šavrda v ulicích
Studenti čtou v centru Ostravy z dobové korespondence mezi Jaromírem Šavrdou a úřady komunistického Československa.
► 15.00–17.00 Šavrdovské okrášlení proluky – Šavrda na triku
Přijď pomoct s guerillovým okrášlením proluky na Masarykově náměstí (na místě bývalé květinové síně) v šavrdovském duchu. Můžeš si přitom nastříkat šavrdovský motiv na tričko (trička s sebou).
► 18.00 Fiducia – komponovaný pořad
Jaromír Šavrda v textech a ve vzpomínkách přátel. Součástí večera bude i projekce dokumentárního filmu Sami proti zlu: Libri prohibiti Jaromíra Šavrdy.
„Ostravský novinář, spisovatel, vydavatel samizdatové edice Libri prohibiti a signatář Charty 77 patřil mezi nemnoho statečných lidí, kteří v období normalizace vzdorovali tlaku moci v severemoravském kraji, tehdejší baště komunismu. Přesto není v Ostravě široce známou osobou,“ vysvětluje Ilona Rozehnalová. Neradostné poměry a své zkušenosti s pronásledováním státní bezpečností a s pobytem v komunistickém vězení zachycoval Jaromír Šavrda rovněž ve svém autorském díle. Jako spisovatel byl však nesmírně všestranný, psal i detektivky, sci-fi povídky, básně či divadelní hry. „Jeho životní postoj a morální odkaz jsou v dnešní společnosti stále aktuální,“ dodává Ilona Rozehnalová.
Jaromír Šavrda se narodil v Ostravě 25. května 1933 a zde také v nedožitých 55 letech 2. května 1988 zemřel. Po ukončení studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval jako knihovník a středoškolský učitel, později dálkově vystudoval práva. V roce 1968 reagoval na výzvu Alexandra Dubčeka, aby lidé vstoupili do KSČ a pomohli stranu obrodit. Už jako člen komunistické strany nastoupil coby redaktor do deníku Nová svoboda, což byl deník Severomoravského krajského výboru KSČ. V tomto období šlo o deník otevřený a liberální. V Nové Svobodě byl například uveřejněn text prohlášení 2000 slov a k němu jak sympatizující, tak kritické komentáře. Jaromír Šavrda ve svých článcích kritizoval Strahovské události, aféru kolem útěku generála Šejny či zasahování stranických orgánů do sportu. Psal také sérii článků s názvem Mikroškola demokracie. S postupující demokratizací společnosti byly jeho články čím dál otevřenější a kritičtější.
Po příchodu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se Jaromír Šavrda aktivně zapojil do práce na objektivním informování veřejnosti. Protože s okupací vojsk nesouhlasil, musel v roce 1969 redakci Nové Svobody opustit. Z komunistické strany, kam v době reformního nadšení vstoupil, byl vyhozen. Nastoupil jako redaktor do týdeníku Moravskoslezský týden, po zastavení vydávání týdeníku jako podnikový právník do nakladatelství PULS. V té době už jeho knihy nemohly oficiálně vycházet a po zrušení nakladatelství v roce 1971 se už nikdy nedostal k žádné práci odpovídající jeho vzdělání. Pracoval manuálně, kvůli zdravotním problémům později odešel do invalidního důchodu. V roce 1972 založil vlastní samizdatovou edici Libri prohibiti. Pro své aktivní působení v samizdatu byl šikanován a pronásledován a na konci 70. let přišlo první uvěznění. Kladlo se mu za vinu, že opsal nejméně čtrnáct knih. Měly mezi nimi být Úsměvy Jana Masaryka, Solženicynovo Souostroví Gulag, Švandrlíkovi Černí baroni či povídky Šimka a Grossmanna. Druhý trest, který nastoupil v roce 1983, měl na jeho zdraví fatální vliv. „Jaromírův zdravotní stav byl velice vážný, ubral osmnáct kilogramů a těžce se pohyboval,“ popisuje Dolores Šavrdová druhé věznění svého muže. Marné byly dopisy tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi, které mu kromě zástupců československé opozice posílali i mnozí evropští spisovatelé. Všichni upozorňovali na podlomené zdraví muže, který se provinil opisováním knih na stroji. V květnu roku 1988 Jaromír Šavrda na následky dlouhodobého věznění zemřel a stal se jednou z posledních obětí československého komunismu. Jeho manželka Dolores Šavrdová však zůstala nezlomena. Třípokojový byt Šavrdů v ostravském paneláku fungoval jako centrum severomoravské opozice. Každou první středu v měsíci se tam scházeli disidenti i ti, kteří se za ně jen vydávali a měli za úkol je sledovat.
„Když jsme komunistům odzvonili, moc dlouho jsem se smiřovala s tím, že se toho Jaromír nedožil. On pro to udělal maximum. Byla to velice smutná záležitost. On se ohromně těšil, až to rubne. No a pak to rublo, a on tu nebyl,“ říkala bezprostředně po Listopadu 1989 Dolores Šavrdová.
Na počest Šavrdovy samizdatové edice byla pojmenována knihovna shromažďující nejen československou, ale i polskou, ruskou či ukrajinskou samizdatovou a exilovou literaturu.
Program vzpomínkové akce 2. 5. 2018
► 15.00 Pietní vzpomínka u hrobu na hřbitově v Hrabové
► 15.00–17.00 Šavrda v ulicích
Studenti čtou v centru Ostravy z dobové korespondence mezi Jaromírem Šavrdou a úřady komunistického Československa.
► 15.00–17.00 Šavrdovské okrášlení proluky – Šavrda na triku
Přijď pomoct s guerillovým okrášlením proluky na Masarykově náměstí (na místě bývalé květinové síně) v šavrdovském duchu. Můžeš si přitom nastříkat šavrdovský motiv na tričko (trička s sebou).
► 18.00 Fiducia – komponovaný pořad
Jaromír Šavrda v textech a ve vzpomínkách přátel. Součástí večera bude i projekce dokumentárního filmu Sami proti zlu: Libri prohibiti Jaromíra Šavrdy.