Spisovatel Jaromír Typlt přijede přednášet o sochaři Ladislavu Zívrovi

Spisovatel Jaromír Typlt, autor nové publikace o slavném českém sochaři Ladislavu Zívrovi, sleduje proměny sochařovy tvorby v průběhu více než pěti
desetiletí a jednotlivé kapitoly oživuje množstvím citací z povětšinou
dosud nezveřejněných umělcových deníků. Důležitou součástí je také
komentovaný soupis Zívrova sochařského díla. V Ostravě bude svá bádání o díle Ladislava Zívra prezentovat v Antikvariátu a klubu Fiducia 11.11. od 18:00.

Ladislav Zívr (1909–1980) je bezpochyby jedním z nejdůležitějších
představitelů českého moderního umění. Jako sochař se snažil využít všech
podnětů, se kterými přišla evropská avantgarda – od kubismu přes
surrealismus, civilismus až po imaginativní abstrakci 60. let –, a zároveň
nezapomenout na nadčasové hodnoty, jaké oceňoval například u starověkých egyptských plastik nebo u pravěkých památek. Zívrovo dílo se vyvíjelo paralelně s tvorbou takových sochařských osobností, jako byl Jacques Lipchitz, Henri Laurens, Hans Arp nebo Henri Moore, ale při tom muselo být těžce vyvzdorováno na nepříznivých politických podmínkách. Největším dosaženým úspěchem byla pro umělce účast na Bienále v Benátkách v roce 1962, ale dohodnuté zařazení plastik do sbírek Guggenheimova muzea v New Yorku mu už komunistický režim překazil.
Pro Zívra byla mimo jiné charakteristická soustředěná práce s
materiálem, jímž byla v jeho případě nejčastěji pálená hlína. Sochařsky tak
zhodnocoval rodinnou tradici hrnčířského řemesla. Směřoval k jednoduchosti a plnosti tvarů, a ke zvýraznění jejich účinku využíval i barvy, jako to před ním dělal například významný český sochař Otto Gutfreund.
Všechny tyto kvality vynikají v knize o Ladislavu Zívrovi díky neobyčejně
výstižným fotografiím, jejichž autorem je Ondřej Polák. Na archivních
snímcích jsou ale zmapovány i četné nedochované práce.

Jaromír Typlt

Básník, prozaik, esejista. Narozen 25. července 1973 v Nové
Pace.Absolvoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy a po civilní službě ve sdružení pro péči o duševně nemocné
pracoval v Liberci jako výtvarný kurátor (Malá výstavní síň, Galerie U
Rytíře). První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na
obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o
vystižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje (Opakem o překot,
1996). Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do
dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy,
jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky
soustředil do knihy Stisk (2007). Vydal také obsáhlou monografii sochaře
Ladislava Zívra, kterou představí v Atnikvariátu a klubu Fiducia 11. 11. 2014 od 18:00.