Text klinické psycholožky Kateřiny Ožanové o komunitách v Bauhausu, přednesený na zastupitelstvu města Ostravy 26. 6. 2024

Vážený pane primátore, vážené zastupitelstvo,

protože jste nebyli přítomní na kulatém stolu, který proběhl minulou středu v Bauhausu, přišla jsem za vámi, abych k vám doručila alespoň některé argumenty, které tam zazněly a považuji je za nové a důležité. Budu k vám mluvit ze své profesní pozice klinické psycholožky a psychoterapeutky.

Ve veřejném prostoru se stále více hovoří o krizi duševního zdraví. Prudce přibývá psychických poruch, sebepoškozování a sebevražednosti zejména u mladých lidí. Kapacity našich zdravotnických zařízení jsou přeplněné, denně jsme nuceni odmítat pacienty. A v této souvislosti se v odborných kruzích stále více skloňuje potřeba podpory komunitního života, který má významnou schopnost preventovat rozvoj psychických obtíží a sociálně patologických jevů.

Pozitivní vliv komunit na psychické i fyzické zdraví obyvatel je podložen výzkumy. Lidé patřící do fungující komunity mají např. o 30% menší pravděpodobnost výskytu infarktu a dožívají se v průměru o 10 let více. Děti navštěvující komunity jsou celkově spokojenější a mají prokazatelně lepší výsledky ve škole. A tak bych mohla pokračovat. Takže každá investice do komunitního života se městu jednoznačně vyplatí.

Ale co to vlastně je ten komunitní život?
Dotace města určené na jeho podporu jdou často do jednorázových akcí, které jsou jistě užitečné, ale o skutečný komunitní život s výše uvedeným vlivem na zdraví se bohužel nejedná.

V sociálních vědách existuje koncept tzv. třetích míst, který říká, že kromě rodiny a práce potřebují mít lidé ještě tzv. „třetí místa“, kde mohou smysluplně trávit volný čas. Tato místa, která by měla být součástí urbanistických plánů, ovšem musí vykazovat určité specifické charakteristiky. Já je nyní vyjmenuji a zamyslete se prosím, jestli v Ostravě kromě Bauhausu, který je splňuje, víte o nějakém dalším kvalitním třetím místě. Takové místo musí být

  • neutrální, tzn. bez politických a finančních tlaků,
  • musí to být místo rovnosti, kde sociální status nehraje žádnou roli,
  • musí to být místo bezpečné, přívětivé a nízkoprahové tzn. musí být lehce dostupné všem a hlavně zdarma, nebo téměř zdarma.

Pouze v takových místech lze pěstovat skutečný komunitní život a v Bauhausu a zjevně i na Bedřišce, se toto povedlo. Podobných míst v našem městě bohužel mnoho není a v souvislosti s komercionalizací a privatizací veřejného prostoru jich spíše ubývá.

Když hovořím o komunitách kolem Bauhausu, nemám tím na mysli jen pravidelné návštěvníky a spolky navázané na Plato, ale zejména nejrůznější skupiny a projekty, které vznikly přímo z potřeb obyvatel města a které jsou z psychologického hlediska nesmírně významné.
V Bauhausu se např. scházela svépomocná skupina žen, které prožily sexuální násilí, setkává se zde také LGBT komunita, což jsou lidé, kteří nutně potřebují bezpečné a přijímající místo, protože bohužel stále čelí silným předsudkům a podle nedávného výzkumu Národního ústavu duševního zdraví jsou proto nejvíce ohroženi rizikem psychických poruch a sebevražd.
Existují zde nesmírně cenné projekty založené na vzájemné solidaritě a sousedství, jako jsou akce pro děti z vyloučených lokalit, společné happeningy a sousedské hostiny se zahrnutím romských a ukrajinských spoluobčanů. Toto jsou jen příklady projektů, které vznikají v Bauhausu přirozeně, dobrovolnicky a jsou to naprosto unikátní preventivní aktivity, které město prakticky nic nestojí. Těmito projekty by se mělo město chlubit, a ne je ničit.

Když zastupitelstvo tvrdí, že zjišťovalo u komunit dotazníkovým šetřením zájem o využívání prostoru Bauhausu, obávám se, že většina těchto aktérů oslovena nebyla, protože tyto aktivity jsou tvořeny nehierarchicky bez zastřešení nějakou formalizovanou skupinou.

Dovolte mi ještě pár slov k možnosti přesadit komunity z Bauhausu do jiného místa. Fungující komunita je velmi složitý organismus, který drží pohromadě na základě sounáležitosti jak mezi členy navzájem, tak ale i směrem k danému místu, kde vznikla. Komunitní aktivity kolem Bauhausu jsou úzce navázány na Galerii Plato a sdílí s ní nejen její pohled na moderní umění, ale také její filozofii a snahu porozumět světu v širších souvislostech. Je to místo pro lidi s alternativním pohledem na svět, pro lidi intelektuálně a umělecky založené. Obávám se, že takovou komunitu nelze v rychlosti mechanicky přestěhovat na místo, kde tito lidé necítí potřebnou synergii. Je to podobné jako bychom chtěli např. komunitu rybářů přestěhovat od řeky někam k bazénu. Můžeme to myslet dobře, může to být hezké místo, ale fungovat to nebude. Mnohem pravděpodobnější je, že se dané komunity rozpadnou nebo přestěhují na ulici, což s sebou ovšem nese rizika výskytu sociálně patologických jevů.

V materiálech města se můžeme dočíst, že podpora komunitního života a participace obyvatelstva na řízení patří mezi strategické cíle města. Lze mít tedy legitimní očekávání, že město nepůjde proti této vlastní politice a bude se snažit zachovat prokazatelně fungující komunitní život jak v Bauhausu, tak na Bedřišce a přijme také petici, kterou podepsalo 2700 lidí jako projev participace.

Vážené zastupitelky a zastupitelé,
žádám vás o vyvolání nového hlasování ohledně budoucnosti Bauhausu.

Ve světle předchozích argumentů žádám:
Aby město zachovalo stávající prostor Bauhausu pro aktivity komunit do doby skutečného bourání objektu.
Aby město s péčí řádného hospodáře spravovalo nejen hmotný majetek, ale také psychologické, sociální a kulturní bohatství města, které je obsaženo v aktuálně fungujících komunitách.
Aby město zahájilo citlivý dialog s komunitami o jejich potřebách a vytvořilo plán jejich postupného přesunutí z Bauhausu do jiných vhodných prostor. S tím, že pro skutečný dialog potřebujeme časový prostor několika měsíců, bezpečí a vzájemný respekt – to vše je realizovatelné, pokud zachováme aktivity v Bauhausu do doby, než bude zbořen.

Děkuji za pozornost. Kateřina Ožanová