Tomáš Knoflíček | Zaujatá zpráva o Kukačce – archiv bulletinu 3/2013

Trochu se mi příčí referovat o projektu, do něhož jsem aktivně zapojen. Abych se tedy vyvaroval možným výtkám z narcismu či nedával zbytečně průchod masochistickým choutkám, uvedu text subjektivním nástinem příčin, proč se – přes určitá úskalí – v Ostravě umění ve veřejném prostoru relativně daří. Faktorů, jež za tím stojí, je bezpochyby více, začnu ale možná tím nejbanálnějším: nedostatečně rozvinutou sítí galerií ve městě. I osobní zkušenost mě vede k tvrzení, že za uměleckými aktivitami ve veřejném prostoru často stojí nedostatek příležitostí prezentovat svoji tvorbu v rámci standardního, rozumějme galerijního prostředí. Škodolibě řečeno, v tomto je Ostrava místem vpravdě stimulujícím, a i když se v poslední době situace lepší (viz vznik nových výstavních prostorů jako Galerie Industrial, Cooltour, Galerie Rubrum, reaktivace Galerie Jáma a snad i příslib, byť poněkud kontroverzní, v podobě projektu Galerie města Ostravy), ve srovnání s podobně velkými evropskými městy je to stále zoufale málo. Na druhou stranu, tak trochu zásluhou popsaného stavu má dnes Ostrava nejen festival umění ve veřejném prostoru Kukačka, nýbrž i Galerii Kaluž, která je jednou z nejextrémnějších výstavních ploch u nás, pomalu se rozbíhající Galerii Lauby a možná přibudou i další. Nedostatek výstavních příležitostí a jeho přetavení do podoby veřejného angažmá má ale v ostravském kontextu mnohem delší tradici, než naznačuje vývoj v posledních letech. Kořeny sahají do osmdesátých let minulého století k projektům jako undergroundová výstava výtvarných prací na haldě, zorganizovaná v roce 1988 M. Šulákem, nebo „happening“ Ahoj lidi!, uspořádaný v podchodu na náměstí Republiky v roce 1989 umělci kolem budoucí skupiny Přirození. A i když se tyto akce od těch dnešních v mnohém odlišují, společný je jejich v zásadě DIY charakter (Do It Yourself – udělej si sám). Konečně, tak trochu jako vzpomínka na tuto éru represe a cenzury vyzněla i letošní anabáze s obrazem Lenina z houbiček na nádobí Švýcara Marka Diva. Na hlavním ostravském nádraží vydržel jen pár hodin, protože jej vedení drah považovalo v době vrcholící předvolební kampaně za příliš kontroverzního (motivací snad byla i obava, že by mohla Leninova podobizna případnému voliči splynout s některou z „tekutých tváří“ dnešních politiků). Tímto nechtěným kabaretem ale vlastně dráhy splnily svoji roli a Divo, který se mimo jiné proslavil i přeměnou někdejšího curyšského Kabaretu Voltaire na squat, se všemu zpovzdálí smál. Úsměv na tváři ale tuhl nám, když jsme slyšeli, jak kompetentní osoby zdůvodňovaly sejmutí obrazu mimo jiné argumentem, že původní schválené vizualizace byly barevnější, a tím tak nějak veselejší (sic!). … více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2013/12/kros-03-web.pdf