Výstava fotografa a filmaře Jana Daňhela
Fotografická galerie Fiducia chystá na středu 10. září v 18:00 vernisáž výstavy JAN DAŇHELa s názvem VYVOLÁVANÍ USTALOVANÍ. Výstavu zahájí kurátor Roman Telerovský, do Ostravy se zřejmě chystá i několik osobností českého surrealismu v čele s Františkem Dryjem.
Jan Daňhel je český fotograf (autodidakt) a filmař, střihač, pedagog na FAMU a člen Skupiny českých a slovenských surrealistů. Je autorem mnoha samostatných fotografických výstav, mezi jinými cyklu Vědecký rozhovor (s J. Sádlem), publikuje v časopise Analogon. Je podepsán jako střihač pod těmito celovečerními filmy: Čtyři slunce (2012), Nebe, peklo (2010), Pokoj v duši (2009), Venkovský učitel (2007), Václav (2008), Štěstí (2005), Divoké včely (2001) a mnoha dalšími.
“ Při pohledu na Daňhelovy fotografické obrazy bloudíme venkovním
prostorem, křovím, loužemi, jezery, blátem nebo míjíme vnější objekty a
svůj zrak přitom bezděčně zavěšujeme na hodinách, lustru či na noční
tříkolce, JSME UVNITŘ. Cyklus VYVOLÁVÁNÍ USTALOVÁNÍ nás bezesporu zavádí do duševní experimentální dílny autora, který skrze fotografii prozkoumává povahu svého básnického vidu a zve nás k podobné mentální operaci.
Fotografie Jana Daňhela zaznamenávají jisté zanícené bádání NA RUBU
IMAGINACE. Nijak zvlášť neoslňují, nejiskří, téměř nic neříkají,
nevyjevují, nenaznačují. Naopak, je v nich s badatelskou důsledností
zachycena ta tvůrčí potencialita, již nalézáme ve VŠEDNOSTI dětského
projevu, hry a bloumání. Nestojíme před gejzíry imaginace ani před
fascinující významu plností náhodných setkání při toulkách krajinou nebo
městem. Daňhel se pohybuje na jejich rubu, táhne nás přes samý okraj
imaginativního obrazu na jeho zadní stranu. To už není prostor, v němž se
jaksi samozřejmě rodí obrazy a významy a který nazýváme imaginací in statu
nascendi. To je místo, kde obraz zamrzá, schází, hroutí se do sebe,
prosakuje na neviděný líc. Je to krajní poloha, kde čelíme tlakům
umrtvujících sil a kde je testována přístupnost našich hrových
(ludikativních) a imaginativních schopností. Jejich selhání budeme
prožívat jako nudu a banálno. Naopak jejich přítomnost prožijeme jako
rozpomenutí se na pravěk našeho dětského vidění a prožívání, kdy jsme při
obvyklé toulce narazili na šutr, na hromadu písku, botu, rouru, starou
zašlou fotografii a tyto nic neříkající věci se pro nás na chvíli staly
celým světem, aby vzápětí tento svůj náboj ztratily a zařadily se zpátky
mezi bezvýznamné a nepotřebné haraburdí, které míjíme bez povšimnutí.“
Část z textu pro katalog k výstavě od Romana Telerovského.
Výstava potrvá do 7. 10. 2014.