Výstava Terezy Příhodové ve Fotografické galerii Fiducia
Fotografická galerie Fiducia vystaví fotografický koncept umělkyně Terezy Příhodové nazvaný Návrat vyběrače ptačích hnízd. Vernisáž se koná ve středu 27. dubna v 18 hodin. Součásti tvorby Terezy Příhodové (1987, Třebíč), absolventky Katedry fotografie na FAMU v Praze (ateliéry Bohumíra Prokůpka a Štěpánky Šimlové), jsou kromě fotografie i malba, kresba, grafika či prostorové objekty. Tyto jednotlivé výrazové prostředky mezi sebou prolíná. Důležitým zdrojem autorčiny inspirace je příroda, mýtus a literatura. Na výstavě ve Fotografické galerii Fiducia představí instalaci prostorových objektů z různých materiálů, z nichž v některých bude aplikovaná fotografie jako jejich nedílná součást.
„Katalyzátory pro vznik mého díla jsou mýtus (příběh) a materiál. V mýtech přírodních národů (stejně jako v pověstech starých kultur po celém světě) velmi často zdůvodňují vznik a používání určitého materiálu, který byl pro ně vzácným nebo důležitým. Mnou intuitivně vybrané fundamentální materiály a objekty vytvořené z nich pro mne nesou vlastní příběh.“ (Tereza Příhodová)
„Tereza prošla křesťanskou výchovou a přítomnost odkazů systému institucionalizované katolické liturgie a s ní spojené estetiky do značné míry formuje její práce. Z těchto v dětství definovaných systémů ale přechází k mnohem širšímu smýšlení o subjektivní religiozitě a jejím referencím ve víře a rituálech přírodních národů. Jako by spojovala přísný římsko-katolický ritus s odhmotněnou představou všeobjímající přítomnosti vyšších sil. Tereza Jindrová ve svém nedávném textu Terezinu práci kontextualizuje na základě alchymie, transmutace materiálů, změny hodnoty objektu. To vše je jistě relevantní a plně přítomné, jen motivace jsou podle mě trochu jiné. Alchymie byla vždy do značné silně ekonomicky směřovaná disciplína (samozřejmě na výjimky potvrzující pravidlo). Pro Terezu nejde o změnu hodnoty, ale spíš její vyhledání a ozřejmění v původním materiálu. Přes experimenty s bronzem, nedávno onyxem a zlacením povrchů zůstává stále nejesenciálnější původní nalezený přírodní materiál opracovaný ryze amatérskými postupy se sofistikovanými vstupy skrze médium fotografie nebo kresby. Synkretické propojování nejrůznějších religiózních tradic z odlišných částí světa tvoří obecnou výpověď o odvěkém hledání komunikačních kanálů mezi člověkem a transcendentními rovinami, respektive s jejími reprezentacemi v našem světě. Jak píše Spinoza, Bůh je tady, Bůh je všudypřítomný, Bůh je příroda. Musíme být jen dostatečně citliví tyto manifestace vnímat.
Hledání alternativních forem komunikace je základ nejen pro tuto výstavu, ale Terezinu tvorbu obecně. Skrze synkretické propojení sympatetické magie, rituálů a prostředků velkých kanonických náboženství. Objekty pečlivě komponované v prostoru galerie nesou své vlastní niterné významy v komplexním celku vyjádření touhy po vzájemném rozhovoru na místo odvěkého jednostranného volání. Tvary a materiály přecházejí po škále od přímých referencí k liturgickým či rituálním předmětům až po jejich zcela volné interpretace. Velice silnou roli pak zastávají textilní objekty a propojující síť z provázků odkazující k hrám národů bez prostředků textového vyjádření jazyka. Tyto provázkové hry a obrazce vznikají v různých precivilizačních údobích na všech stranách světa bez možnosti vzájemného ovlivnění či společných zdrojů. Je s podivem, že kromě zpěvu jako univerzálního prostředku verbálního sdělení se v kulturách bez znakové řeči objevuje právě tento jeden nástroj vizuálního sdělení a šíření narace. Obrazce jsou totiž často procesuální. Vždy využívající stejnou délku provázku, která právě tak stačí pro udržení lidskými končetinami. Tereza vytváří vlastní obrazce jako prostředek řeči, nevědomě tak navazuje například na práci amerického umělce zásadního pro New Yorskou scénu v beatnickém období Harryho Everetta Smithe, který dokumentace obrazců i instrukce k jejich vzniku obsesivně sbíral. Jeho činnost však ve většině končí u dokumentace a popisů, zatímco Tereza je přímo integruje do svých prostorových rituálních kompozic.“ (z kurátorského textu Jena Kratochvíla)
Výstava potrvá ve Fotografické galerii Fiducia do 24. 5. 2016.
