Vzpomínka Danuty Puffové na dění kolem Sýkorova mostu v roce 1945 – archiv bulletinu 1/2020

V polovině dubna nastal v Ostravě relativní klid. Žádné bomby ani granáty, jen přibližující se dunění kanonády a německé trény, směřující na Slezskou. Objevilo se jiné nebezpečí. Máma zcela náhodně při venčení psa zjistila, že ve sklepních prostorách rohového domu, do kterých byl přímý vstup z ulice, se ubytovali němečtí vojáci. Nějakým způsobem se seznámila s jejich velitelem, německy uměla, a tak se dověděla, že Němci montují pod Říšský most na Slezskou Ostravu dráty a nálože výbušnin, které mají most vyhodit do povětří před příchodem Rusů. Původně se předpokládalo, že fronta půjde od Slezské Ostravy, od Polska, ale už tehdy musely být plány státníků dalekosáhlé, šli na Ostravu obchvatem přes slezské vesnice a přes Odru u Svinova. Místo Ostravy a těžkého průmyslu byly mnohé vesnice na Opavsku srovnány se zemí. Máma říkala, že denně vykládá veliteli vojáků, který byl Rakušák, jak se bojíme, aby domy blízko mostu nebyly výbuchem poškozeny. Přesvědčovala ho, aby most nevyhazovali. On prý jí údajně řekl, ať se nebojíme, že se nám nic nestane. Tento rohový dům byl celý obývaný Němci z Říše, kteří utíkali před válkou, úplně nahoře bydlely dokonce řádové sestry. V našem dvoře bylo několik německých firem, domovníci byli téměř všichni Němci a situace se soužitím už byla jiná, už to nebylo to soužití různých národností jako za první republiky, ale vládl strach, nedůvěra, a přesto se mamka každý večer bavila na nábřeží s německým důstojníkem. Nikdy nám neřekla, o čem se baví, ale když se začalo s obavami o most, vždy všechny uklidňovala. Rozhodně musela vědět více.… více informací na http://www.krasnaostrava.cz/wp-content/uploads/2021/08/KROS28-online-verze.pdf